KOČKY

naše kočky: Serena, Xavier a Sheeana

Všechny naše kočky vždycky byly obyčejný kočky domácí až divoký, nalezenci.
Přesněji řečeno - Šimona kdysi (1999) dovezl z Brna kamarád, že ho našel u popelnic a neví, kam by ho jinam dal. Šimon se původně jmenoval Míša, protože Tomík říkal Míša všemu, co měl rád. Mně přišlo blbý říkat kocourovi jménem dvou jiných zvířat (no, medvěd a myš, ne?), tak jsem mohutně přemýšlela a nakonec přišla na Šimona -- chtěla jsem, aby jméno koťátkovi znělo podobně jak je už trochu zvyklý. Šimon někdy na začátku léta 2007 odešel a už se nevrátil..
Serena je taky nalezenec. Ta se našla sama. Prostě k nám jednou na podzim (2006) přišla dovnitř a rozhodla se zůstat, Šimon neměl námitek, a tak dostala jméno. Od miláčka. Po postavě z Duny. Ještě jsme ani pořádně nevěděli jak vypadá (prakticky se nezastavila, prvních pár měsíců, a když jo, tak spala potmě někde smotaná, a už jsme si byli jistí, že Serena je pro kočku, co na nás se*e fakt dobrý jméno). Serena je cvok. Ví presně jakým způsobem má mňaukat, aby mě naštvala a donutila k činnosti, dělá si z nás srandu a svou láskou ke krabicím, které umí stěhovat, nakazila ostatní kočky.
Xavier se začal objevovat v létě 2007. Vypadal jako hroznej mlatař, bylo to chlupatý mourovatý obrovský koťátko s bílýma tlapkama a pruhem kolem krku, který odmítalo s náma komunikovat a chodit dovnitř. Počkal si vždycky, až dáme Sereně a jemu ven jídlo, anenápadně si to přišel sežrat, a zas utekl. Když se mi hojednou podařilo nalákat dovnitř, měla jsem z toho osmý vánoce.Pak Serena zjistila, že když ho bude lákat dovnitř ona, Koťátko (jak jsme mu říkali) nakonec přijde, a tak ho naučila. Teď je z Xaviera obrovskej chlupatej kocour s obrovským ocasem, kterej se cestě ven brání za každou cenu, jehonejvětším koníčkem je žrádlo, v těsném závěsu spánek. Taky rád kadí. Pak dlouho nic, pak bitky se Sheeanou. Pak bitky se Serenou, ale ta je zkušená, takže mu dává dost do těla. Jméno má samozřejmě taky z Duny, Koťátko jsme mu nemohli říkat věčně a Sheeana už jméno dostala, ač přišla později.. a protože si ho přivedla Serena, dostal jméno po jejím partnerovi.
Sheeana je nejmladší. Zjevila se na začátku září ve firmě, maličký koťátko co sotva chodilo, hubený, flekatý jako Serena a koukalo jako Šimon, kterej se relativně nedávno předtím nevrátil, dělala stejný ksichty.. a tak se naše maminka rozhodla, že bude naše. A tak byla. Oproti Sereně a Xavierovi byla hrozně kočičí, pořád jenom spala, hrála si se mnou, ale jenom decentně, žádný kousání a škrábání, a taky hodně jedla. Chtěla jsem, aby měla jméno na "ši", jako Šimon, protože mu je fakt podobná (tajně doufám, že to je jeho kotě, který má se Sereninou matkou), a tak jsem prohledala Dunu a našla. Sheeana, to k ní sedělo. Během měsíce z ní vyrostlo naprosto normální kotě, po pár dalších týdnech kotě s obrovským břichem, přestala pořád spát a decentně si hrát a připojila se k ostatním v blbnutí s krabicema. V kolektivu s Xavierem a Serenou nás nakonec donutili přijmout fakt, že kočky lezou do postele, což předtím bylo nemyslitelné, a mně přestalo vadit, že se mi v noci promenuje po ksichtě.

Serena, Sheeana Želvovinová krátkosrstá kočka. Slečna veterinářka nám jednou tvrdila, že všechny želvovinový kočky jsou mazlíci a nejradši by pořád spaly. Serena je kočičí ďáblík a spí prakticky jenom když ví, že ji u toho nemůže nikdo vidět. Umí běhat po zdi, chytat komáry, mouchy, pavouky, brouky, cokoli co se hýbe. Stěhuje krabice, žije v krabicích. Nosí si hračky v hubě. Chodí nám v noci po hlavách, když se nezavřem nebo ji nepustíme ven. Když ji pustíme ven, terorizuje velký kocoury, co ji balí. A hlavně - dokud není totálně unavená, odmítá se nechat nosit a hladit (musela by totiž zůstat najednom místě). to všechno platí i pro Sheeanu, amně nikdo nevymluví, že to nejsou rodné sestry..

Xavier Inkarnace norské kočky, kterou jsem si přála. Velkej, chlupatej, mourovato-bílej kocour, když je potřeba, je agresivní, většinou jenom spí nebo žere, případně stěhuje krabice nebo demontovává židle.

Šimon Tvrdím o něm, že je to prchlá a následně zkřížená kočka rybářská. Ještě nikdy předtím a skoro nikdy potom jsem neviděla kočku, která by byla tak fantasticky flekatá a barevná jako Šimon - to potom obnáší pravděpodobně dvě jeho koťata. Jeho matka byla údajně úplně stejná (potkána u popelnic). Je to nejhodnější kocour na světě, stará se o nalezená koťata, vodí na večeři postižené kamarády (fakt. Sám na jedno oko nevidí. Loni k nám denně s ním chodili na jídlo trojnohej kocour, jednooká a jednouchá kočka a zakrslá kočka), pere se jenom v nejkrajnějším případě a jí prakticky všechno. Má moc rád těstoviny se zeleninou. Na ryby už si zvykl taky. Žije venku, domů chodí jenom na jídlo a občas spát a pohladit. Nosíval nám myši, nejdřív porcovaný před dveře, potom živý dovnitř na hraní. Taky porcovaný ptáčky. Teď už je na to asi moc línej. V létě je hubenej a maličkej, a v zimě obrovskej a tlustej.